Na naší schůzce jsme se na rozehřátí snažili poznat rostliny, které nám Katka přinesla.

Brnkačka byla poznat sněženku, trochu složitější to bylo s modřínem, borovicí a smrkem, na lísku a břečťan si vzpomněl správně Patrik, novinkou byl plicník a divizna. Příště budeme opět o něco zkušenější!

A pak jsme se vrhli na práci. Protože bylo mnoho dětí nemocných, a přišli jen Alice, Patrik a Oliver, prozkoumali jsme, co je to analýza. Oliver si jí tedy z legrace pletl s Monou Lisou, ale myslím, že všichni nakonec pochopili, co to ta analýza je.

A když už jsme to tušili, otestovali jsme jí v praxi. Abychom se drželi tématu, navrhli děti, že by bylo dobré vědět, zda je jídlo, které ve škole máme, zdravé. Zjistili jsme, že jídlo ve škole potkáváme hlavně jako oběd a svačinu.

A protože měli všichni na zbytek své svačiny hlad, vyndali si jí a všechny svačinky jsme zanalyzovali, jestli jsou zdravé.

No jo, jenže podle čeho se pozná, že je jídlo zdravé? Tak především – jak věděl Oliver, musí obsahovat všechny důležité živiny – sacharidy, tuky i bílkoviny. Vzpomněli jsme si i na vitamíny a nakonec i na minerální látky, jako je vápník. Myslím, že na druháky mají členové ekotýmu nadstandartní znalosti!

Ohodnotili jsme z tohoto pohledu všechny tři svačiny – a zjistili jsme, že je maminky vymyslely chytře, protože obsahovaly pěkně vyváženě všechny potřebné živiny.

Určitě bychom mohli pokračovat v našem pátrání podle toho, zda bylo jídlo vypěstováno ve zdravém životním prostředí, zda neobsahuje jedovaté pesticidy a podobně.

Ale všichni už teď dobře víme, co analýza obnáší a můžeme v ní na příští schůzce pokročit.

Uděláme si pořádnou analýzu naší školy!

Na poslední schůzce jsme se věnovali několika tématům a otázkám:

• Může být i jídlo odpadem?
• Mohou zvířata jíst odpad, aniž by jim to uškodilo?
• Jak se dá využívat jídlo, které už nechceme?

Zjistili jsme po delší diskuzi, že i jídlo je někdy odpadem, když už jej nechceme. Měli bychom se snažit o to, aby se nám to stávalo co nejméně. Ale když už se to stane, je mnoho lepších cest, co se s jídlem dá udělat, aby neskončilo klasicky v popelnici.

Přestože jsme si o skleníkovém efektu povídali posledně, ukázalo se, že si málokdo zapamatoval, co to je.

Teď už si budeme pamatovat, že se jedná o vrstvu plynů v naší atmosféře, které nám pomáhají udržovat příjemné teplo na Zemi. Odráží totiž sluneční záření zpět na Zem, zabraňují úniku do vesmíru.

Když se to ale přežene, začne nám tu být nepříjemně horko.

Skleníkovým je i oxid uhličitý, který vypouštíme do ovzduší při spalování benzínu, nafty, uhlí a dřeva. Je to také metan, který se uvolňuje při pěstování rýže, nebo chovu dobytka.