Archiv pro měsíc: Květen 2017

Ekotým se učí spolupracovat

Na naší další schůzce ekotýmu nám opět docela trvalo, než jsme vyladili, co že vlastně budeme společně dělat.

Kromě toho, co bychom si přáli, máme totiž i nějaké povinnosti.

Děti si vzpomněli, že se musíme starat o sběr hliníku a tak jsme rozdělili úkol, kdo zjistí, jak se umístili jednotlivé třídy.

Druhou povinností jsou naše nástěnky. Po dlouhé diskuzi se žáci ekotýmu shodli na tom, že utvoří dvě skupinky a zkusí v knihovně zjistit co nejvíc informací o

  • pávovi – je to nejkrásnější zvíře, někteří tedy překvapivě páva neznali, ale to se změní.
  • rostlinách na naší zahradě.

Věřím, že se podaří zjistit zajímavé informace a brzy je přeneseme na nástěnku.

Nezapomínáme ani na naší třetí povinnost – staré odrůdy rostlin, rajčata, papriky a fazole, bude potřeba je určitě zalít a podívat se, jestli něco dalšího nepotřebují.

Hliníkoví vítězové

Minulý týden pan učitel Atexinger odvedl velký kus práce a vybral opět všechen hliník. Vše bylo poctivě zváženo a sečteno a tak víme, kdo nasbíral nejvíce.

  1. místo: 14,8 kg – 5.A
  2. místo: 12,2 kg – 4.třída
  3. místo: 9,9 kg – 2.A

Na všechny čeká dobroučká odměna od našich skvělých sponzorů Country Life a Biopekárna Zemanka. Schválně nepíšu sladká, protože jsme letos dostali také bio Popcorn!

Posuďte, stálo to za to nevyhazovat hliník do popelnice? (Navíc samozřejmě šetříme naši planetu a to je ještě důležitější.)

IMG_0614[1]

Paseme kozy, sázíme staré odrůdy

Na poslední schůzce jsme vyvenčili kozy. Dalo nám to trochu práce, protože kozy jsou zvířata velmi chytrá a v nestřeženém okamžiku nám utíkaly na sousední pozemek nebo do oploceného záhonku.

IMG_0571 IMG_0572 IMG_0573   Je to sice náramná zábava, ale nás čekala ještě jiná práce – protože nám rajčata a papriky už pěkně vyrostly, bylo potřeba je zasadit a pořádně zalít:

IMG_0575

Věříme, že se rostlinkám bude krásně růst a přinesou nám své plody.

Demokracie je dřina

Na poslední schůzce jsme se všichni trochu zapotili. Byl totiž problém se shodnout na tom, co a v jakém pořadí budeme na Ekotýmu dělat.

Někteří členové chtěli sledovat sýkorky přes online kameru, někteří chtěli ven a poznávat nové rostliny, někteří chtěli malovat na tabuli,….

Trvalo nám to přes půl hodiny, ale nakonec se diskuze přecejen posunula – Terezka zkusila zapojit do svého proslovu o tom, co by chtěla, a jak by to mělo být i dotaz na další členy, jestli s tím souhlasí. Tím se nám posunula debata od „Já chci“ k „Pojďme společně“ – a tak by přece každý tým měl umět fungovat. Jsem moc ráda, že k tomu žáci – a to všichni – došli, ač to nebyla procházka růžovým sadem. Nakonec dokonce sami zjistili, že některé aktivity se nestihnou a musí se přesunout na příště. Ale první bod – dáme si sušenky – prolomil ledy a pak už šla domluva o něco lépe. Dokonce tým našel sám elegantní řešení pro problém – máme 4 sušenky na 5 dětí 🙂 Lukáš se sám nabídl, že si vezme jen polovinu, a ostatní souhlasili s tím, že příště si zase oni vezmou polovinu a Lukášovi dají větší díl.

IMG_0545[1]

Abychom přecejen alespoň něco zvládli, trošku jsme schůzku natáhli a venku jsme při čekání na autobus poznávali rostliny a živočichy v okolí školy. Co jsme našli?

Děti už samy poznají rozrazil, popenec, smetánku, jitrocel, ale nově jsme objevili:

  • Lociku kompasovou – zvláštní rostlinu, která prý svými listy ukazuje světové strany. Pozor! Po utržení listu roní bílé mléko – latex.Druhové jméno lociky kompasové je odvozeno od skutečností, že čepele téměř svisle natočených lodyžních listů nezastíněné lodyhy jsou orientovány severojižním směrem, podle kompasu. Natočením listů do svislého směru i orientaci sever-jih se rostlina brání přehřátí listů při poledním slunci.[9]
  • Kokoška pastuší tobolka – dětem se moc líbily tobolky se semeny, které mají podobu srdíček. Je to dobrá léčivka vhodná proti krvácení.
  • Ruměnice pospolná – tyhle ploštice často najdete pospolu ve velkém množství. Velmi ráda žije pod lipami, kde jsme jí také našli. Saje převážně rostlinné šťávy. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy – semena pokrytá sladkými šťávami. Při bedlivějším pozorování zjistíme, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli – ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje.[1]
  • Páteříček sněhový – pomalu leze a pátrá po drobném hmyzu, kterým se živí. Občas však okusuje i mladé výhonky rostlin. Také jeho sametově černé larvy, porostlé chloupky a vyzbrojené silnými kusadly, jsou dravé a kromě hmyzu přepadávají i drobné měkkýše. Nejčastěji obývá kvetoucí louky a okraje lesů, kde lze nalézt i ve velkých počtech na okoličnatých rostlináchLarvy přezimují v zemi, ale když svítí sluníčko, často vylézají brzy zjara i na sníh (odsud pochází jeho druhové jméno sněhový). Po přezimování se kuklí. Larvy jsou černé, hustě ochlupené.Brouci loví na květech drobný hmyz, larvy loví na zemi. V česky mluvících zemích se jim říká páteříčci pro tvar těla, který připomíná oblek duchovního, v anglicky mluvících zemích jim říkají Soldier beetle, podle červeného zbarvení páteříčka sněhového, který tvarem těla a zbarvením připomíná vojáka červenokabátníka.

Kolik roste na školní zahradě rostlin?

Na naší další schůzku ekotýmu se dostavilo opravdu hodně členů. Dokonce měl zájem o účast i jeden psí zájemce, došli jsme se proto zeptat paní ředitelky, zda je možné brát psy na schůzky ekotýmu.

Bohužel je psům do areálu škol vstup zakázán, některé děti z nich mají strach, a navíc ne každý pejsek je ukázněný a vychovaný. Když už jsme byli u paní ředitelky, zkontrolovali jsme u ní na počítači, jak se mají sýkorky v budce na smrku u školy. Díky online kameře je to velmi poučná zábava!

IMG_0537[1]

Protože bylo ten den opravdu nádherné počasí, pracovali jsme pak venku na zahradě – nejdřív jsme připravili aktuality o sběru papíru a hliníku na nástěnku  a pak jsme plnili bojový úkol – počítali jsme, kolik druhů rostlin roste na školní zahradě. Naučili jsme se tak také spoustu nových květin, které někteří žáci dříve neznali – rozrazil rezekvítek, popenec obecný, jitrocel, a spoustu dalších. Napočítali jsme celkem 34 druhů! Začínáme být opravdovými experty.

 

Na závěr schůzky jsme nezapomněli upravit naší nástěnku:

IMG_0542[1]

Online přenos – sýkorky modřinky ze školní zahrady mají mláďátka!

Nenechte si ujít přímý přenos, je to moc krásné. Kolik mláďátek jste napočítali vy? Odkaz na vysílání zde: https://zs-slivenec.click2stream.com

sykroky3

sykorky

Sýkora modřinka patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů a vyhledává různá semena. V zimním období si potravu ráda zpestří burskými oříšky nebo živočišným tukem v síťkách.

Dospělí ptáci se živí převážně motýly (až 76 %), stejnokřídlými (až 66 %), dvoukřídlými (až 36 %), blanokřídlými (až 34 %) a brouky (až 23 %), pravidelně požírají také pavouky. V potravě mláďat výrazně převažují housenky a dospělci motýlů (45–91 %) a méně jsou zastoupeni i pavouci (4–30 %). Potravu sbírá hlavně za aktivního pohybu na stromech a keřích, méně na zemi a v zimě ve smíšených hejnech často na krmítkách.[3]

Při získávání potravy je velmi vynalézavá a adaptabilní, což dokazuje i skutečnost, že se v Anglii naučila rozklovávat hliníková víčka lahví s mlékem a sezobávat smetanu pod ním.[8]

Zdroj: Wikipedie

Kocháme se našimi výpěstky a plánujeme sběr hliníku

Na minulé schůzce jsme opět navštívili staré odrůdy, které jsme zasadili. Rajčata i papriky pěkně povyrostly, zejména tedy rajčata.

Štěpánka nám přinesla notes, do kterého jsme zapsali vše důležité, čeho jsme si všimli: jak se rostlinky změnily, jestli jim něco nechybí, jaký z nich máme pocit, jak se liší druhy od sebe…

Nakonec jsme ještě naplánovali sběr hliníku. Protože je před námi Den Země, naplánovali jsme jeho sběr až na týden poté, konkrétně na úterý a středu 16.-17. května. Pan učitel Atexinger s pomocníky z Ekotýmu obejde jednotlivé třídy a hliník si vybere.