Na poslední schůzce jsme se všichni trochu zapotili. Byl totiž problém se shodnout na tom, co a v jakém pořadí budeme na Ekotýmu dělat.
Někteří členové chtěli sledovat sýkorky přes online kameru, někteří chtěli ven a poznávat nové rostliny, někteří chtěli malovat na tabuli,….
Trvalo nám to přes půl hodiny, ale nakonec se diskuze přecejen posunula – Terezka zkusila zapojit do svého proslovu o tom, co by chtěla, a jak by to mělo být i dotaz na další členy, jestli s tím souhlasí. Tím se nám posunula debata od „Já chci“ k „Pojďme společně“ – a tak by přece každý tým měl umět fungovat. Jsem moc ráda, že k tomu žáci – a to všichni – došli, ač to nebyla procházka růžovým sadem. Nakonec dokonce sami zjistili, že některé aktivity se nestihnou a musí se přesunout na příště. Ale první bod – dáme si sušenky – prolomil ledy a pak už šla domluva o něco lépe. Dokonce tým našel sám elegantní řešení pro problém – máme 4 sušenky na 5 dětí 🙂 Lukáš se sám nabídl, že si vezme jen polovinu, a ostatní souhlasili s tím, že příště si zase oni vezmou polovinu a Lukášovi dají větší díl.
![IMG_0545[1]](http://ekotym.zsslivenec.cz/wp-content/uploads/IMG_05451-1024x768.jpg)
Abychom přecejen alespoň něco zvládli, trošku jsme schůzku natáhli a venku jsme při čekání na autobus poznávali rostliny a živočichy v okolí školy. Co jsme našli?
Děti už samy poznají rozrazil, popenec, smetánku, jitrocel, ale nově jsme objevili:
- Lociku kompasovou – zvláštní rostlinu, která prý svými listy ukazuje světové strany. Pozor! Po utržení listu roní bílé mléko – latex.Druhové jméno lociky kompasové je odvozeno od skutečností, že čepele téměř svisle natočených lodyžních listů nezastíněné lodyhy jsou orientovány severojižním směrem, podle kompasu. Natočením listů do svislého směru i orientaci sever-jih se rostlina brání přehřátí listů při poledním slunci.[9]

- Kokoška pastuší tobolka – dětem se moc líbily tobolky se semeny, které mají podobu srdíček. Je to dobrá léčivka vhodná proti krvácení.

- Ruměnice pospolná – tyhle ploštice často najdete pospolu ve velkém množství. Velmi ráda žije pod lipami, kde jsme jí také našli. Saje převážně rostlinné šťávy. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy – semena pokrytá sladkými šťávami. Při bedlivějším pozorování zjistíme, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli – ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje.[1]

- Páteříček sněhový – pomalu leze a pátrá po drobném hmyzu, kterým se živí. Občas však okusuje i mladé výhonky rostlin. Také jeho sametově černé larvy, porostlé chloupky a vyzbrojené silnými kusadly, jsou dravé a kromě hmyzu přepadávají i drobné měkkýše. Nejčastěji obývá kvetoucí louky a okraje lesů, kde lze nalézt i ve velkých počtech na okoličnatých rostlináchLarvy přezimují v zemi, ale když svítí sluníčko, často vylézají brzy zjara i na sníh (odsud pochází jeho druhové jméno sněhový). Po přezimování se kuklí. Larvy jsou černé, hustě ochlupené.Brouci loví na květech drobný hmyz, larvy loví na zemi. V česky mluvících zemích se jim říká páteříčci pro tvar těla, který připomíná oblek duchovního, v anglicky mluvících zemích jim říkají Soldier beetle, podle červeného zbarvení páteříčka sněhového, který tvarem těla a zbarvením připomíná vojáka červenokabátníka.
