Na poslední schůzce jsme vyvenčili kozy. Dalo nám to trochu práce, protože kozy jsou zvířata velmi chytrá a v nestřeženém okamžiku nám utíkaly na sousední pozemek nebo do oploceného záhonku.

   Je to sice náramná zábava, ale nás čekala ještě jiná práce – protože nám rajčata a papriky už pěkně vyrostly, bylo potřeba je zasadit a pořádně zalít:

Věříme, že se rostlinkám bude krásně růst a přinesou nám své plody.

Na poslední schůzce jsme se všichni trochu zapotili. Byl totiž problém se shodnout na tom, co a v jakém pořadí budeme na Ekotýmu dělat.

Někteří členové chtěli sledovat sýkorky přes online kameru, někteří chtěli ven a poznávat nové rostliny, někteří chtěli malovat na tabuli,….

Trvalo nám to přes půl hodiny, ale nakonec se diskuze přecejen posunula – Terezka zkusila zapojit do svého proslovu o tom, co by chtěla, a jak by to mělo být i dotaz na další členy, jestli s tím souhlasí. Tím se nám posunula debata od „Já chci“ k „Pojďme společně“ – a tak by přece každý tým měl umět fungovat. Jsem moc ráda, že k tomu žáci – a to všichni – došli, ač to nebyla procházka růžovým sadem. Nakonec dokonce sami zjistili, že některé aktivity se nestihnou a musí se přesunout na příště. Ale první bod – dáme si sušenky – prolomil ledy a pak už šla domluva o něco lépe. Dokonce tým našel sám elegantní řešení pro problém – máme 4 sušenky na 5 dětí 🙂 Lukáš se sám nabídl, že si vezme jen polovinu, a ostatní souhlasili s tím, že příště si zase oni vezmou polovinu a Lukášovi dají větší díl.

Abychom přecejen alespoň něco zvládli, trošku jsme schůzku natáhli a venku jsme při čekání na autobus poznávali rostliny a živočichy v okolí školy. Co jsme našli?

Děti už samy poznají rozrazil, popenec, smetánku, jitrocel, ale nově jsme objevili:

• Lociku kompasovou – zvláštní rostlinu, která prý svými listy ukazuje světové strany. Pozor! Po utržení listu roní bílé mléko – latex.Druhové jméno lociky kompasové je odvozeno od skutečností, že čepele téměř svisle natočených lodyžních listů nezastíněné lodyhy jsou orientovány severojižním směrem, podle kompasu. Natočením listů do svislého směru i orientaci sever-jih se rostlina brání přehřátí listů při poledním slunci.^[9]
• Kokoška pastuší tobolka – dětem se moc líbily tobolky se semeny, které mají podobu srdíček. Je to dobrá léčivka vhodná proti krvácení.
• Ruměnice pospolná – tyhle ploštice často najdete pospolu ve velkém množství. Velmi ráda žije pod lipami, kde jsme jí také našli. Saje převážně rostlinné šťávy. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy – semena pokrytá sladkými šťávami. Při bedlivějším pozorování zjistíme, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli – ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje.^[1]
• Páteříček sněhový – pomalu leze a pátrá po drobném hmyzu, kterým se živí. Občas však okusuje i mladé výhonky rostlin. Také jeho sametově černé larvy, porostlé chloupky a vyzbrojené silnými kusadly, jsou dravé a kromě hmyzu přepadávají i drobné měkkýše. Nejčastěji obývá kvetoucí louky a okraje lesů, kde lze nalézt i ve velkých počtech na okoličnatých rostlináchLarvy přezimují v zemi, ale když svítí sluníčko, často vylézají brzy zjara i na sníh (odsud pochází jeho druhové jméno sněhový). Po přezimování se kuklí. Larvy jsou černé, hustě ochlupené.Brouci loví na květech drobný hmyz, larvy loví na zemi. V česky mluvících zemích se jim říká páteříčci pro tvar těla, který připomíná oblek duchovního, v anglicky mluvících zemích jim říkají Soldier beetle, podle červeného zbarvení páteříčka sněhového, který tvarem těla a zbarvením připomíná vojáka červenokabátníka.

Na naší další schůzku ekotýmu se dostavilo opravdu hodně členů. Dokonce měl zájem o účast i jeden psí zájemce, došli jsme se proto zeptat paní ředitelky, zda je možné brát psy na schůzky ekotýmu.

Bohužel je psům do areálu škol vstup zakázán, některé děti z nich mají strach, a navíc ne každý pejsek je ukázněný a vychovaný. Když už jsme byli u paní ředitelky, zkontrolovali jsme u ní na počítači, jak se mají sýkorky v budce na smrku u školy. Díky online kameře je to velmi poučná zábava!

Protože bylo ten den opravdu nádherné počasí, pracovali jsme pak venku na zahradě – nejdřív jsme připravili aktuality o sběru papíru a hliníku na nástěnku  a pak jsme plnili bojový úkol – počítali jsme, kolik druhů rostlin roste na školní zahradě. Naučili jsme se tak také spoustu nových květin, které někteří žáci dříve neznali – rozrazil rezekvítek, popenec obecný, jitrocel, a spoustu dalších. Napočítali jsme celkem 34 druhů! Začínáme být opravdovými experty.

Na závěr schůzky jsme nezapomněli upravit naší nástěnku: